Lucko, na úvod jednoduchá otázka: Jak bys popsala Hyrox někomu, kdo o něm slyší poprvé?
Popsala bych ho jako všestranný závod, ve kterém musíte mít vytrvalost, rychlost i sílu. Je to kombinace silových a funkčních cviků, jsou tam stanoviště jako SkiErg nebo veslo, ale zároveň je to hlavně běžecký závod. Princip je takový, že vždy běžíte kilometr a potom vás čeká jedna disciplína – a takhle se to opakuje osmkrát. Celkem tedy uběhnete osm kilometrů a mezi tím absolvujete osm různých stanovišť.
Šla jsi do toho jako zkušená atletka – překvapilo tě na Hyroxu něco, co jsi vůbec nečekala?
Tím, že jsem do Hyroxu šla už jako sportovec, a ne jako někdo, kdo se sportem začíná, pro mě byl závod určitě jednodušší, než kdybych tam šla bez toho, že sportuji celý život. Kdybych neměla roky tréninku za sebou, nejspíš bych závod ani nedokončila, protože je opravdu fyzicky hodně náročný.
Asi mě vlastně nic zásadního nepřekvapilo. Počítala jsem s tím, že to bude extrémně těžké, takže jsem věděla, do čeho jdu.
Která část závodu tě bavila nejvíc?
Nejvíc mě bavil běh jako takový, protože to je moje srdcovka. V tom se cítím nejjistější a právě tam jsem si závod dokázala nejvíc užít.
Jak ses vlastně ocitla na startu? Byl to spontánní nápad, výzva od někoho z okolí, nebo jsi cítila, že si chceš vyzkoušet něco úplně jiného?
Byl to úplně spontánní nápad. Byli jsme na soustředění a spousta lidí tam trénovala na Hyrox. Strašně se mi líbilo, jak jsou ty cviky poskládané, a říkala jsem si, že bych si to chtěla zkusit. Tak jsem se přihlásila.
Zároveň jsem cítila, že si potřebuju dát trochu pauzu od klasického atletického prostředí a vyzkoušet něco jiného. Celý leden jsem navíc trávila v Austrálii, kde bych stejně neměla možnost trénovat v hale tak, jak jsem zvyklá. Naopak na Hyrox tam mají skvělé podmínky, hromada lidí tam na to trénuje a je tam hodně populární. Takže to do sebe hezky zapadlo. Že jsem si Hyrox chtěla vyzkoušet, a zároveň jsem byla na místě, kde se na něj dalo opravdu dobře připravit.
V čem byla příprava na Hyrox jiná než tvůj klasický běžecký trénink?
Příprava byla hodně jiná hlavně v tom, že to bylo hodně silový. Ale ne vyloženě jen silový, ale spíš taková silová vytrvalost. V Hyroxu vám nepomůže, že jednou zvednete sto kilo. Potřebujete zvednout čtyři kila stokrát, a to je velký rozdíl.
Zařazovali jsme hodně kruhových tréninků a kombinací běh – cvik – běh – cvik. Já jsem byla vždycky zvyklá hlavně běhat, takže tohle střídání pro mě bylo nové. Právě přechod ze silových disciplín zpátky do běhu byl asi nejnáročnější.
Musela jsi při tréninku nebo na závodě vystoupit ze své komfortní zóny?
Nevím, jestli bych řekla, že jsem vystoupila ze své komfortní zóny, protože sport jako takový je moje komfortní zóna.
Ale pokud se bavíme o tom, jestli to bylo náročné a jestli jsem musela přemlouvat svoji hlavu, tak to ano, to určitě komfortní nebylo. V tomhle smyslu jsem ze své komfortní zóny vystoupit opravdu musela.
Jaký to byl zážitek a jak bys popsala atmosféru závodu?
Byl to úplně úžasný zážitek a atmosféra byla výborná. Opravdu jsem si to strašně užila. Byla to velká akce, tři dny se závodilo od rána do večera, startovaly různé vlny a bylo tam spoustu lidí. Mělo to obrovskou energii.
Den předem jsem se tam byla podívat a hned mi naskočila husí kůže. Už tehdy jsem cítila, že to bude silný a užiju si to.
Vzpomeneš si na moment, který byl během závodu nejtěžší?
Nejtěžší pro mě byl určitě sled pull, tedy tažení těžkých saní po dráze. Tam jsem cítila, že jde opravdu o čistou sílu a že už to není jen o tempu nebo vytrvalosti. Ten úsek mi dal asi nejvíc zabrat.
Byl to jednorázový zážitek, nebo tě na startu Hyroxu ještě uvidíme?
Momentálně si nemyslím, že bych se na Hyrox znovu přihlásila, protože mi chybí samotné běhání. Chtěla bych se teď víc držet běhu a netrávit tolik času v posilovně. Na Hyrox se totiž musí hodně dělat kruhové tréninky a být často zavřený ve fitku.
Teď bude léto, bude hezky, takže radši budu trénovat venku a zkusím se připravit na nějaké běžecké závody. Lákají mě přespolní běhy nebo silniční pětka či desítka, kde můžu naplno využít běžecký základ.
Teď mě čeká spíš opačná cesta – shodit část svalů, které jsem nabrala, a zase být víc „jen běžec“. Ale nikdy neříkej nikdy. V Hyroxu se dá závodit i ve dvojici a přemlouvala jsem mámu, jestli by si to nechtěla zkusit. Mohlo by to být skvělé dát si něco takového spolu.
Komu bys Hyrox doporučila? Musí mít člověk naběháno, nebo být víc silový typ, nebo stačí chuť makat?
Hyrox bych doporučila všem, kteří mají rádi sport a chtějí se překonávat. Je to skvělá výzva a zároveň takový lifestyle – můžete cestovat po světě na závody a být součástí komunity, která tím opravdu žije.
Člověk by měl mít naběháno, ale zároveň mít i sílu. Nestačí jen jedno, protože když budete silní, ale neuběhnete to, nebo naopak dobře běháte, ale nezvládnete stanoviště, bude to problém. Vždycky bude někdo lepší v běhu a někdo v síle, ale základ musíte mít v obojím.
Asi nejdůležitější je odhodlání a chuť makat. Bez těžkých tréninků ten závod zvládnout nejde. Je to opravdu hodně náročné a příprava bolí. Takže bych ho doporučila někomu, kdo má rád tenhle typ sportu a ví, že si chce sáhnout na svoje limity.
Pokud někdo přemýšlí, že to zkusí – jak by měl podle tebe začít trénovat?
Záleží, z čeho ten člověk vychází. Jestli už sportuje, nebo by chtěl začít úplně od nuly – i když mám pocit, že většinou na Hyrox jdou lidi z fitness nebo z jiných sportů.
Určitě bych se soustředila na konkrétní disciplíny, které v závodě jsou. Je jich osm, takže je dobré tyhle cviky trénovat, aby si na ně svaly zvykly. A zároveň to kombinovat s během, protože je potřeba si uvědomit, že je to pořád běžecký závod. Celkově jsem naběhala přes devět kilometrů, takže bez běžecké přípravy to nepůjde.
Já sama jsem ze začátku úplně nevěděla, jak nejlíp trénovat, ale postupně jsem přišla na to, co mi funguje. Každý si musí najít svůj styl, ale základ je jednoduchý – cvičit, běhat, a hlavně to umět kombinovat.
Kolik času by si měl člověk vyhradit na přípravu, aby šel na start s jistotou a ne jen „přežít“?
Hodně záleží na tom, v jaké jste kondici. Je rozdíl, jestli jste bývalý profesionální atlet, kterému měsíc zpátky skončila sezona, nebo člověk, který si chodí dvakrát týdně zacvičit do fitka. A taky záleží, kolik času jste tomu ochotni obětovat a kolikrát týdně chcete trénovat.
Já jsem měla od přihlášení do startu pouze dva měsíce. Trénovala jsem tedy pětkrát až šestkrát týdně, spíš šestkrát. Jen když jsem cestovala a přelétávala mezi místy, musela jsem si dát den volna navíc. Jinak jsem tomu věnovala téměř každý den, s tím, že jeden den v týdnu by měl být určitě volný, na odpočinek.
Takže univerzální odpověď asi neexistuje. Každý si musí sám zhodnotit, jak je na tom fyzicky a kolik času může přípravě dát.
Kdybys mohla dát jednu až dvě rady někomu, kdo stojí na startu svého prvního Hyroxu – co by to bylo?
Určitě bych dbala na jídlo. Den nebo dva před závodem je potřeba správně jíst, hlavně dostatek sacharidů. Je to delší a náročný závod, takže bez energie to nepůjde. O přípravě a jídle jsem mluvila i ve svém vlogu, kde jsem sdílela detaily kolem Hyroxu.
Další důležitá věc je správně si rozvrhnout síly. Je to takový maraton s disciplínami, takže nemůžete vypálit první kilometr naplno. To hodně lidí udělá a pak jim už kolem třetího kilometru dojde energie a zbytek závodu jen trpí. Když si tempo pohlídáte, můžete druhou polovinu dokonce zrychlit, pokud na to budete mít.
