Spousta lidí má pocit, že na sport potřebují minimálně hodinu času, jinak to nemá smysl. Dá se podle tebe budovat vztah ke zdravému pohybu i s 20–30 minutami denně?
Určitě ano. Myslím si, že právě pravidelných 20–30 minut denně může člověku změnit život mnohem víc než jeden dlouhý „dokonalý“ trénink týdně. Lidé mají často pocit, že když nemají čas na hodinu a půl, nemá cenu dělat nic. Přitom právě krátký pravidelný pohyb bývá to nejdůležitější.
Já sama jsem po zranění úplně změnila pohled na sport. Dřív jsem měla pocit, že musím pořád podávat výkon a posouvat svoje limity. Dnes mám radost i z krátkého pomalého běhu, kola nebo pár minut se švihadlem. Důležité je hlavně začít a vytvořit si návyk, protože i krátký pohyb dokáže zlepšit náladu, dodat energii a člověku vyčistit hlavu.
Co bys vzkázala lidem, kteří mají pocit, že na sport nemají čas?
Myslím si, že čas si většinou najde každý, jen je potřeba si ho trochu uspořádat nebo pohyb přirozeně zapojit do běžného dne. Nemusí to být hned dokonale naplánovaný trénink ve fitku. Někdy stačí jít pěšky z práce, projet se na kole s dětmi, dát si krátkou procházku nebo si doma pár minut zacvičit.
Chápu, že když má člověk práci, děti a spoustu povinností, není to jednoduché. Ale často ten čas stejně někde uteče. Třeba u telefonu, na sociálních sítích nebo u televize. Můžete vzít děti na kolo a vy běžet vedle nich, nebo si společně zaskákat přes švihadlo, trávit čas spolu a zároveň se hýbat.
Já sama mám dvě práce, do toho studuji a mám dvě děti. Ale například jsem běhala s kočárkem, chodila po horách s malým v krosně nebo v zimě vyrážela na skialpy a vezla ho za sebou ve vozíku. Je to hlavně o hledání možností, ne dokonalých podmínek.
Ty kombinuješ více sportů – běh, kolo, skialpy, pohyb v horách a jiné. Je právě pestrost jedním z důvodů, proč tě pohyb pořád baví?
Rozhodně ano. Myslím, že právě pestrost mě u pohybu drží celý život. Každý sport mi dává něco jiného. Běh a kolo miluji kvůli svobodě a čisté hlavě, skialpy zase kvůli horám, přírodě a klidu. Silový trénink mi po zranění hodně pomohl a kolektivní sporty mám ráda kvůli lidem, zábavě a zdravé soutěživosti.
Dřív, když jsem závodně běhala ultra, byl můj svět hodně zaměřený na výkon a běh samotný. Po zranění jsem ale spoustu věcí přehodnotila a dovolila si znovu objevovat různé sporty. Připomnělo mi to, proč jsem pohyb milovala už jako dítě. Dnes už nepotřebuji být nejlepší. Stačí mi, že mě pohyb baví a že se díky němu cítím dobře.
Jaký typ pohybu nebo aktivit bys doporučila někomu, kdo je unavený z práce a dětí, má půl hodiny času a chce pro sebe něco udělat?
Doporučila bych hlavně něco jednoduchého a snadno dostupného, co člověka nebude zbytečně stresovat nebo stát další energii. Skvělá může být svižná procházka, lehký běh, kolo, švihadlo, krátké domácí cvičení nebo prostě jen chvíle venku na čerstvém vzduchu.
Myslím, že člověk by si měl najít pohyb, po kterém bude mít víc energie a lepší náladu, ne pocit další povinnosti nebo úplného vyčerpání.
Má podle tebe větší smysl krátký pravidelný pohyb několikrát týdně než jeden dlouhý a intenzivní trénink?
Za mě určitě ano. Pravidelnost je mnohem důležitější než extrémní výkon jednou za čas. Tělo i hlava mají rády kontinuitu. Krátký pohyb několikrát týdně člověka udrží v energii, lepší náladě a hlavně je dlouhodobě udržitelný. Myslím si, že je lepší dát si několikrát týdně kratší pohyb, po kterém se člověk cítí dobře, než se jednou za týden úplně zničit a pak několik dní nemít energii ani chuť pokračovat.
Dřív jsem byla zvyklá fungovat v režimu velkých tréninků a závodů, ale časem jsem zjistila, že právě radost z pohybu, pravidelnost a dlouhodobá udržitelnost mají pro běžný život největší smysl. Člověk nemusí pokaždé jet na maximum, aby se cítil dobře. Hlavně když to dělá rád a má z toho dobrý pocit.
Co podle tebe lidem může pomoci u pohybu vydržet dlouhodobě?
Podle mě je nejdůležitější nehledat dokonalost a nedělat z pohybu trest. Když člověk dělá něco, co ho nebaví, dlouho u toho nevydrží.
Pomáhá mi brát pohyb jako součást života a něco, co dělám pro sebe, ne proti sobě. A taky si připomínat, že nemusím vždy podat stoprocentní výkon. Někdy je úspěch už jen to, že člověk vůbec vyjde ven.
Máš nějaký svůj trik nebo pravidlo, které ti pomáhá jít ven nebo se hýbat i ve dnech, kdy se ti nechce?
Řekla bych, že mám na pohybu už trochu závislost, takže se většinou nemusím úplně přemlouvat. Když už ale přijdu unavená z práce a vůbec se mi nechce, nejtěžší bývá právě začít. Můj trik je často úplně jednoduchý – jen se převléct, obout boty a jít ven bez velkých očekávání. Ve chvíli, kdy už jsem venku nebo v pohybu, většinou zjistím, že mám energie mnohem víc, než jsem si myslela.
Pohyb mi totiž skoro vždycky zlepší náladu, pročistí hlavu a dodá energii, i když jsem předtím měla pocit, že nemůžu. A díky zkušenostem ze závodního sportu i zmiňovanému zranění si dnes mnohem víc uvědomuji, jak velký dar je, že se člověk vůbec může hýbat a dělat to s radostí.
