V minulých letech byl tvůj život hodně postavený na výkonu – sportu, tvorbě obsahu a dalších pracovních projektech. Jak to máš dnes?
Dneska se do ničeho už tolik nenutím. Nebo spíš – beru to tak, že člověk je pod takovým tlakem, jaký si sám připustí. Myslím, že je to i tím, že jsem o něco starší a už si tolik nedělám hlavu z toho, co si kdo pomyslí nebo jestli jsem dost dobrý.
Na druhou stranu to tak tehdy asi muselo být. Měl jsem nad sebou vlastně dva biče. Jeden byl podávat výkon a druhý si na ten výkon vydělat. To znamenalo tréninky, tvorbu obsahu a spoustu další práce. Člověk v tom nějakou dobu funguje, ale mně z toho po čase začalo trochu hrabat.
Myslím, že mi trvalo zhruba rok, než jsem se srovnal. Každopádně se to těžko vysvětluje. Kdo si něčím podobným neprošel, jen těžko to pochopí.
Kdy jsi naposledy cítil, že potřebuješ být na chvíli úplně off?
Nedávno, když jsem se vrátil z rozlučky se svobodou mýho nejlepšího kámoše. 😂 Ne, dělám si srandu.
Mám pocit, že naposledy to bylo po Vánocích, kdy jsme uváděli na trh můj vlastní parfém. Každou objednávku si balím sám, takže jsem měl pořád v hlavě, aby se všechno stihlo včas. Nakonec se to povedlo, ale byla to pro mě docela hoňka.
Jinak ale nemůžu říct nic. Těžká otázka… mám se skvěle!
A podařilo se ti teda pak nějak vypnout? Co ti v takových chvílích nejvíc pomáhá?
Jo. Mně v tom strašně pomáhá Šumava a být chvíli sám. Každý den jsem v kontaktu s desítkami lidí, vyřídím nespočet hovorů a je to tak půl na půl práce a soukromé věci. Mám kolem sebe abnormálně hodně lidí a nechci nic ani nikoho zanedbávat.
O to víc si pak vážím chvílí, kdy můžu na víkend trochu vypnout. Snažím se víc odpočívat, nebýt tolik na mobilu a prostě zpomalit. To mi pomáhá nejvíc.
A co tě na Šumavě dokáže nejvíc dobít energií?
Je to různorodé. Jsem rád s rodinou i s přáteli, ale stejně tak si užiju chvíle, kdy jsem úplně sám v lese, kde není signál ani živáčka.
Ačkoliv tu znám spoustu míst, stejně mě to nikdy nepřestane bavit. Pořád je tu co objevovat a člověk se pořád má čím kochat. Pro mě je to asi to nejvíc, co můžu dostat.
Před lety jsem měl období, kdy jsem žil napůl v Praze. Stejně to ale dopadlo tak, že jsem tam vydržel tři nebo čtyři dny a zase jsem se vracel zpátky na jih. Momentálně mi tady je prostě skvěle.
Myslíš, že dnes umíš odpočívat lépe než před pěti lety?
Dle měřítka normálního člověka asi ne. 😊 Podle svého režimu ale určitě ano. Pořád mám rád, když se něco děje, jen už dnes líp poznám, kdy je potřeba zvolnit a na chvíli vypnout.
Umíš být při odpočinku i offline, nebo tě práce, sociální sítě a povinnosti stejně nakonec doženou?
Neumím. A vlastně ani nedokážu říct, jestli je to dobře, nebo špatně.
Například v květnu jsem byl ve Švýcarsku za kamarádem, kterého jsem poznal před dvěma lety při skialpové expedici na Ararat v Turecku. Jeden den jsme vyrazili na výlet, kde nebyl vůbec žádný signál. A bylo to super. 😊 Bylo to pro mě vlastně takové nové zjištění.
A chyběl ti telefon nebo sis naopak říkal, že bys to takhle mohl občas udělat?
Paradoxně mi vůbec nechyběl. Když ho člověk má u sebe, stejně ho to vždycky nutí podívat se, co se děje, jakmile pípne zpráva. Jakmile ale ta možnost není, všechno najednou opadne.
I třeba proto mě docela lákají expedice. Letos jsme měli v plánu Mont Blanc, ale kvůli sněhovým podmínkám to nevyšlo. Nejsem ještě úplně tak velký profík na skialpech, takže si dám ještě jednu sezónu a třeba to vyjde příště.
Na expedici na Ararat v Turecku ale vzpomínám dodnes moc rád. Úplně jiná kultura, brutální zážitky a parádní parta. Myslím, že jsme tehdy jeli s cestovní kanceláří Alpina a měli to skvěle zorganizované.
Je něco, co bys dnes udělal jinak než dřív?
Ne. Nelituju ničeho, co jsem v životě udělal. Všechny chyby i pády byly potřeba, abych se mohl posouvat dál a stát se lepším člověkem.
Věřím, že se všechno děje z nějakého důvodu a nic se nemůže opakovat úplně stejně. Tuhle myšlenku si pamatuju už od dětství, kdy jsem hltal Letopisy Narnie. Ve druhém zfilmovaném dílu to říká lev Aslan malé Lucince a nějak mi to zůstalo v hlavě dodnes.
Co bys poradil lidem, kteří mají pocit, že musí být neustále produktivní a neumí vypnout?
Že není ostuda na chvíli zpomalit. Když člověk jede dlouhodobě naplno, může ho to buď strašně posunout, nebo ho to bohužel úplně srazí na dno. Je to celé o hlavě, která řídí úplně všechno.
