O rok později se ale rozhodl změnit celý svůj život. Skončil s běháním a začal hrát na kytaru v rockové kapele. „Když jsem to udělal, považoval jsem to za správnou věc. Připadal jsem si šťastnější, ale když se dnes ohlédnu zpátky, cítím především lítost. Přestal jsem žít zdravě, hodně jsem pil a sváděl své vlastní vnitřní války. Od úplného dna mě dělily jen milimetry,“ ohlíží se za touto životní etapou Jimmy.

Dnes žije v obytné dodávce, které říká Alto, a cestuje po Velké Británii. Sám. „Alto je můj nejlepší parťák. Jsme jako otec a syn. Nejenže uveze mou postel a všechno, co potřebuju, abych si udělal čaj, ale především mi neustále připomíná, kdo jsem,“ vypráví Jimmy, který teď znovu pravidelně obouvá běžecké boty a objevuje nejkrásnější místa skotské, waleské i anglické krajiny. „Mám rád vítr, mám rád déšť, mám rád drsné podmínky. Mám rád vědomí, že nikdo jiný dosud neběhal na místech, na kterých se právě nacházím,“ říká, zatímco si zapíná bundu, nasazuje čepici a vydává se na další běh. Je obklopen ponurými skotskými vřesovišti a kluše po černém asfaltu, jehož barva ostře kontrastuje s bílými On Cloudflyer.

Má přitom dostatek času, aby přemýšlel o své životní cestě. „Dřív mi nedocházelo, že Velkou Británii mohu reprezentovat jen jako mladý, zatímco v rockové kapele mohu hrát v jakémkoliv věku. Proč mi to nikdo neřekl? Sešel jsem kvůli tomu ze správné cesty – v životě nejsou na rozcestích ukazatelé správného směru. Řídíme se jen instinktem. A tak se musíme nejdřív ztratit, abychom mohli něco najít.“

On znovu našel běhání. „Je to opravdu ta nejjednodušší věc na světě. Musíš jen udělat první krok. Pro mě běhání není o sixpacku, o hubené postavě nebo o tom, že bych chtěl vypadat zdravě. Dělám to pro sebe, protože díky běhu znovu nacházím toho šťastného čtyřiadvacetiletého Jimmyho, který je pořád ve mně.“