Zdeňku, říká se, že věk je jen číslo. Platí to z tvého pohledu trenéra i u běhání?
Na mentální úrovni to tak možná je. My muži to tak často míváme. (Dobrá, teď jsem trochu stereotypní. :)) Z hlediska fyziologie je to ale spíš krásná fráze na tričko. Naše tělo totiž stárne a s tím se mění i jeho reakce na trénink a regeneraci.
Neznamená to samozřejmě, že oslavíme čtyřicítku a ze dne na den je všechno jinak. Kdo ale své tělo trochu sleduje, může pozorovat, že některé procesy trvají déle nebo vyžadují jiný přístup než ve dvaceti. Tkáně, tedy svaly, šlachy, vazy a kosti, postupně mění své vlastnosti a mohou potřebovat více času na adaptaci po zátěži. Zpomaluje se metabolismus, mění se hormonální profil.
Nic z toho ale nemá být strašák. Žádné tělesné salto mortale se ve čtyřiceti nekoná. Důležité je tyto postupné změny přijmout a přizpůsobit jim svůj přístup k tréninku. Prospěje to nejen našemu tělu, ale i psychické pohodě. Věk totiž ovlivňuje to, jak trénujeme a regenerujeme, ale nemusí nutně určovat, čeho můžeme dosáhnout.
Jak by měla vypadat skladba běžeckého tréninku po čtyřicítce? Vezměme dva typy běžců. První chce s běháním teprve začít.
Druhý už třeba deset let hobby běhá kolem 5 km dvakrát až třikrát týdně, ale teď se chce posunout a natrénovat na půlmaraton. Kolikrát týdně by měli běhat a jak u každého z nich pracovat s objemem a intenzitou?
Fúúú, jak já nemám rád univerzální tréninkové plány a rady! :) Každý z nás má totiž trochu jiný výchozí bod, který při sestavování tréninku hraje důležitou roli. Ale zkusím to alespoň rámcově rozdělit.
U prvního typu, tedy úplného začátečníka
platí vlastně to samé co v jakémkoliv jiném věku, jen s větším důrazem na trpělivost. Důležité je vybudovat si pravidelný a dlouhodobě udržitelný režim. Na začátku úplně stačí vyběhnout třikrát týdně a kombinovat chůzi s lehkým klusem, tedy takzvaný indiánský běh. Postupně pak prodlužovat běžecké úseky na úkor chůze. Intenzitu bych zpočátku vůbec neřešil. Pokud by ale byla chuť trénink trochu oživit, může přijít na řadu fartlek, tedy hra s rychlostí, při které se střídají rychlejší a pomalejší úseky.
Hlavním cílem je postupně připravit pohybový aparát na specifickou běžeckou zátěž, především na opakované dopady. Zatímco svaly, srdce a dechový systém se dokážou přizpůsobit poměrně rychle, šlachy a kosti potřebují více času. Právě proto je důležité nikam nespěchat a zařadit také silový trénink.
U druhého běžce
už máme na čem stavět. Předpokládám, že má vybudovanou aerobní kondici, tedy základní vytrvalost, a jeho pohybový aparát je na běžeckou zátěž zvyklý. Pokud se chce připravit na půlmaraton, bude potřeba postupně navyšovat tréninkový objem. Zpočátku bych klidně zůstal u tří běhů týdně, ale jeden z nich, obvykle víkendový, bych začal pozvolna prodlužovat. Jako orientační vodítko může posloužit navyšování týdenní zátěže maximálně o 10 %, vždy ale s ohledem na aktuální kondici a schopnost regenerace.
Do jednoho z tréninků bych postupně zařazoval také intenzivnější úseky, například zmíněný fartlek nebo kratší tempové běhy. Tělo tak dostane nový impuls, který pomůže posouvat fyziologické prahy, tedy hranice intenzity, při nichž se mění způsob, jakým organismus zvládá zátěž. Zároveň se bude zlepšovat ekonomika běhu, tedy schopnost běžet stejným tempem s menší spotřebou energie. Časem bych přidal ještě čtvrtý, lehký běh v nízké intenzitě. A samozřejmě ani u tohoto běžce nesmí chybět silový trénink.
U obou typů běžců jsi zmínil důležitost silového tréninku. Proč jeho význam s přibývajícím věkem roste? Co se v našem těle mění a jak nám může posilování pomoci?
Silový trénink je důležitý pro běžce v každém věku, ale po čtyřicítce se z něj stává naprostá nutnost. S přibývajícím věkem totiž přirozeně ubývá svalová hmota i síla a mění se také hustota a odolnost kostní tkáně. Pokud svaly slábnou, nedokážou už tak dobře chránit klouby, vazy a šlachy, čímž se zvyšuje riziko zranění.
Zároveň je důležité si uvědomit, že svaly hrají zásadní roli v našem metabolismu. Pomáhají regulovat hladinu krevního cukru, podílejí se na tvorbě a využívání energie a fungují také jako součást hormonálního systému. Zkrátka jich nechcete mít méně! A co se týče kostí, silový trénink podporuje tvorbu nové kostní tkáně a pomáhá udržovat její pevnost a odolnost, která se s věkem může snižovat.
To ale neznamená, že musíte trávit hodiny v posilovně, stát se kulturistou nebo vymýšlet komplikované cviky. Základem mohou být komplexní cviky, jako jsou dřepy, mrtvé tahy nebo výstupy na vyvýšenou podložku. Běžci by přitom neměli zapomínat ani na posilování trupu a paží. Nechci tím ale ani říct, že je silový trénink jednoduchý. Má svá pravidla a zahrnuje různé způsoby zatěžování svalů. Minimálně v začátcích se proto vyplatí nechat se vést zkušeným trenérem.
Z dlouhodobého hlediska je silový trénink tou nejlepší životní pojistkou pro sportování a spokojené stárnutí.
Silový trénink má v běžecké přípravě své pevné místo. A pohodlné, funkční oblečení On vám dopřeje volnost pohybu při každém cviku.
S věkem můžeme mít pocit, že nás po běhu všechno víc bolí a déle se z něj dostáváme. Potřebuje tělo po čtyřicítce jiný přístup k regeneraci než dřív? A podle čeho poznáme, že ještě není připravené na další trénink?
Bezesporu ano. Tkáně potřebují více času na opravu mikrotraumat, tedy drobných poškození, která při běžeckých dopadech přirozeně vznikají. Regenerace by proto neměla být jen něco, co se děje tak nějak samo, když zrovna netrénujeme. Měli bychom k ní přistupovat vědomě a cíleně. Tréninkový posun totiž nevzniká při samotném běhu, ale až při následné adaptaci organismu během regenerace.
Základem je kvalitní spánek, vyvážená strava a dostatečný pitný režim. Právě pravidelný režim pomáhá tělu lépe zvládat adaptační stres, tedy zátěž, kterou pro něj trénink představuje a na kterou se postupně přizpůsobuje. S přibývajícím věkem má smysl věnovat pozornost také flexibilitě a mobilitě, tedy pružnosti svalů a schopnosti pohybovat klouby v dostatečném rozsahu. A tady znovu trochu přisolím polívku silovému tréninku, protože ten správně vedený pomáhá i v této oblasti.
A jak poznat, že tělo ještě není připravené na další trénink? Určitá únava nebo mírná svalová bolest jsou po zátěži normální a do určité míry patří k adaptačnímu procesu. Dnes nám ale mohou pomoci i sportovní hodinky. Sledovat můžeme například ranní klidovou tepovou frekvenci nebo variabilitu srdečního tepu (HRV), která ukazuje, jak se mění časové intervaly mezi jednotlivými údery srdce a může napovědět, jak organismus reaguje na zátěž a regeneraci. Některé hodinky nabízejí také ukazatel připravenosti k tréninku. Důležité je ale sledovat tato data dlouhodobě, nevyvozovat závěry z jediné hodnoty.
A pokud hodinky nemáte? I samotné tělo vám dokáže dát poměrně jasné signály. Pocit celkové rozlámanosti hned po probuzení, těžké nohy už při prvních krocích nebo výrazná bolest v jednom konkrétním místě mohou naznačovat, že potřebujete více odpočinku. Výborným ukazatelem je také subjektivně vnímaná míra úsilí (RPE), tedy to, jak náročný vám trénink připadá. Pokud je pro vás najednou běžné lehké tempo neúměrně namáhavé, může to být známka přetížení nebo nedostatečné regenerace. V takovou chvíli dává smysl ubrat, zvolit méně náročnou aktivitu nebo si dopřát den volna navíc.
Řada běžců po čtyřicítce může mít pocit, že i když pravidelně trénují, zlepšení už nepřichází tak rychle jako dřív. Je s věkem skutečně těžší posouvat běžeckou výkonnost?
Je pravda, že křivka zlepšování se po určité době začne zplošťovat a nastává takzvané plató, tedy období, kdy se výkonnost navzdory tréninku přestává výrazně posouvat. S přibývajícím věkem navíc adaptační procesy trvají o něco déle a některé výkonnostní ukazatele, především ty maximální, začínají postupně klesat. Typickým příkladem je VO2max, tedy maximální množství kyslíku, které tělo dokáže při intenzivní zátěži přijmout a využít, nebo maximální rychlost.
U hobby běžců, o kterých mluvíme, se ale příčina stagnace často skrývá jinde než ve věku. Nechtěl bych, aby se z něj stalo alibi pro to, že se přestáváme zlepšovat. Problémem bývá dlouhodobý tréninkový stereotyp, nepromyšlené zatěžování nebo nedostatek vhodných tréninkových podnětů. V takovém případě je potřeba podívat se na celkovou skladbu tréninku, ale také na silovou přípravu, doplňkové sporty, spánek a stravování. Cesta ke zlepšení vede přes správnou kombinaci stereotypu a pestrosti.
Někdy také pomůže opřít se o konkrétní data a zjistit svou aktuální kondici například pomocí zátěžové diagnostiky. Díky ní můžeme lépe nastavit intenzitu jednotlivých tréninků a nespoléhat se pouze na vlastní odhad.
Možná teď zním jako učitel se vztyčeným prstem, ale rozhodně nechci vzbudit dojem, že je běžecký trénink tak komplikovaný, až se do něj raději ani nepustíte. :) Spíš bych byl rád, kdybyste svému tělu věnovali pozornost a s časem, který máte, hospodařili zodpovědně. Čím jsme starší, tím méně času máme na experimenty.
Někdy stačí dva nebo tři týdny neběhat a při návratu máme pocit, že začínáme skoro od začátku. Ztrácíme s věkem vybudovanou kondici rychleji?
Mám dobrou zprávu! Pocit, že po dvou nebo třech týdnech pauzy začínáme od nuly, ještě neznamená, že jsme přišli o veškerou vybudovanou vytrvalost. Strukturální a buněčné adaptace, které jsme si dlouhodobým tréninkem vytvořili, totiž přetrvávají poměrně dlouho. Neznamená to tedy, že bychom během pár týdnů ztratili roky budovanou síť mitochondrií, tedy buněčných struktur, které zajišťují tvorbu energie pro svalovou práci.
Už po zhruba 10–14 dnech bez tréninku ale může docházet ke zhoršení neuromuskulární koordinace, tedy souhry nervového systému a svalů, a k poklesu objemu krevní plazmy, tekuté složky krve. Srdce pak musí pro zajištění stejného průtoku krve pracovat o něco intenzivněji, což se může projevit například vyšší tepovou frekvencí při běžném tempu. Právě tyto změny mohou být jedním z důvodů, proč nám běhání po pauze připadá najednou náročnější.
S přibývajícím věkem může tělo potřebovat trochu delší startovací dráhu, aby se všechny tyto systémy znovu dostaly do pracovního režimu. Aerobní základ, tedy vybudovaná vytrvalostní kondice, ale z velké části zůstává. Jen tělu chvíli trvá, než znovu „promaže převodovku“. Dobrou zprávou je, že se tyto změny mohou už po několika trénincích vrátit k předchozímu normálu. Důležité je jen nesnažit se pauzu dohnat hned v prvním týdnu nadměrným objemem.














