Futuristická loď Stopper kotví na Dunaji u nábřeží Moszkva sétány a na slavné osobnosti je zvyklá. Před rokem se tady pořádaly tiskovky při plaveckém světovém šampionátu, překrásná Duna Arena je totiž vzdálená jen chvilku chůze podél vody. Během srpnového mistrovství světa atletů se v unikátním prostoru sešlo několik desítek atletů při panelové diskuzi, kterou moderoval sám Olivier Bernhard. Spoluzakladatel a spolumajitel značky, která má po vstupu na burzu tržní hodnotu 9,25 miliardy dolarů, se po Stooperu procházel v kraťasech, tričku a kšiltovce a vysvětloval svou filozofii. Sám sebe v ní neoznačuje jako sponzora, ale jako partnera atletů, s nimiž se podílí na společném projektu. „Máme vědu, laboratoř, stroje, designéry, vývojáře. To všechno je fajn. Ale nic z toho by nemělo význam bez těch, co v těch botách opravdu běhají,“ řekl Bernhard.
Zaujalo mě, že jste o sobě mluvil jako o bývalém atletovi. Když se totiž podívám na vaši figuru a zvážím energii, kterou rozdáváte, řekl bych, že se pořád jako atlet cítíte. Je to tak?
Určitě. Řekl jsem bývalý atlet, protože když skončíte jako profesionál, jste prostě bývalý atlet. Tenhle krok jsem vědomě učinil v sedmatřiceti a teď je mi pětapadesát. Ale máte pravdu. Říkáte, že jste si tohle uvědomil, když jste se na mě podíval. Ale já doufám, že i když mluvím, je znát, že jsem poháněn atletem uvnitř mě. Říkáme tomu sportovní duch. Znamená to, že se nevzdáváte, milujete výzvy a dáváte do toho všechno, abyste dosáhl svých cílů. Věci, které ostatní považují za nemožné, děláte reálnými a překvapuje tím ostatní kolem vás.
Je tedy jasné, že drive aktivního sportovce vás stále neopouští…
Vevnitř jsem stále atletem, možná ne tím, že bych běhal ve vysoké rychlosti nebo bych uběhl nějakou zvlášť dlouhou vzdálenost. Jsem samozřejmě i podnikatel. Ale myslím, že je důležité, že v mé roli jsem stále atletem a tuhle roli dál hraju. Nemyslím si, že potřebuju, aby mě v tomhle motivoval někdo z mých přátel, s kterými jsme firmu zakládali, nebo někdo z mého týmu. Když něco řeknu, říkám to ze srdce, protože jsem atlet. A i všichni kolem mě jsou atleti. Všichni říkají: Musíme podpořit Oliviera, abychom vyplnili jeho sny. A nakonec, všichni víme, že ať jde o rodinné vztahy nebo o byznys, všechno je založené na důvěře.
Jak se tohle projevuje na vaší vzájemné marketingové spolupráci s atlety?
Pokud věří značce, od nás nedostanou jen zaplaceno. To je jen malá část toho všeho. My se o ně opravdu staráme, snažíme se jim dát všechno k tomu, abychom vytvořili ten nejlepší produkt. Myslím, že tohle je můj sen. Chci, aby atleti, kteří s námi jsou dva roky, pět let, nechtěli odejít, ani kdyby jim jinde nabízeli víc peněz. Chci, aby říkali: Jinam nepůjdu, protože tohle není o penězích. Je to něco jako můj tým. Dostávám od nich mnohem víc než peníze, takže nemůžu odejít. Tohle je pro mě víc než sen. Snažím se s atlety vybudovat vztah, v kterém se nemění značky kvůli penězům. Může se samozřejmě stát, že někdo odejde kvůli tomu, že odešel jeho kamarád a on chce jít s ním. Ale doufám, že důvodem nikdy nebudou peníze.
Sám jste kdysi byl atletem sponzorovaným jinou velkou firmou a nepodařilo se vám tam své nápady prosadit. Je to jeden z důvodů, proč je pro vás tohle téma tak důležité?
Přesně tak… Vidím, že ten příběh znáte… (směje se). Snažili jsme se mnoha firmám prodat svou technologii. A legrační na tom bylo, že jenom jedna z nich, nebyla ani moc velká, řekla: Vezmeme to do laboratoře a dáme vám vědět. A opravdu to udělali, ale pak nám nedali ta data. Jako atlet jsem si řekl: V tom musí něco být. Protože kdyby to bylo k ničemu, tak by nám ta data dali. Řekl jsem si, že v tom musí být něco, co jinde na trhu není. Takže to pro mě byla ještě větší motivace v tom něco podniknout.
Dnes ukazujete záběry ze svých laboratoří, používáte nejmodernější technologie, vaše první boty ale byly vyrobeny ze zahradní hadice, je to tak?
Takhle… Každý má nějaký běžecký styl, asi to trochu souvisí s tím, odkud kdo pochází. Ale když obyčejně běháte po dlažbě s trochou písku, tak je dobré mít měkký dopad, jako když byste šlápnul do slámy. Ale pak zase není ideální odraz, ztrácíte při něm energii. Řekli jsme si, že bychom měli zkombinovat tenhle příjemný dopad s pocitem, jako byste při odrazu měl na noze tretry. To byla původní myšlenka a ta zahradní hadice nám to umožnila. Když na takový materiál došlápnete, tak povolí, ale tím, jak ji síla těla stlačí, zároveň vám pomůže při odrazu, skoro jako tretra.
Přijde mi, že žijete život svých snů… Máte nápady, energii s nimi pracovat a předávat je lidem…
Teď jste na to opravdu kápnul. Myslím, že život je jednouchý a měli bychom si ho užívat. A jsou lidé, kteří si ho užívat nemohou, protože nemají peníze, jsou zranění nebo handicapovaní. Takže já neříkám, že život je pro každého snadný. Ale máme ho v našich rukách a můžeme ho změnit. A já se snažím lidem kolem mě říct: Hele, přidej se k nám, změníme to, uděláme něco speciálního. Já jsem to zažil z druhé strany. Býval jsem atletem, pracoval jsem pro hodně značek a nebyl jsem moc spokojený s tím, jak se ke mně chovají. A myslím si… Ne, že si to myslím… Jsem si jistý tím, že děláme něco unikátního, něco, co tady ještě nebylo. A když tuhle zprávu dokážeme rozšířit tady na mistrovství světa nebo příští rok na olympijských hrách v Paříži, doufám, že to lidi může motivovat, aby se na věci dívali z jiné perspektivy.
V jakých podmínkách jste firmu zakládal?
Neměli jsme nic. Neměli jsme svůj produkt, takže jsme nemohli podepisovat atlety. Byla to pro nás velká výzva. Až asi před šesti lety, když jsme začali s atlety podepisovat smlouvy, ptali se nás, jaké boty pro ně máme. Říkali jsme, že máme různé druhy tréninkových bot, ale žádné závodní. Oni je chtěli, ale my jim říkali: Zatím nemáme nic. Musíte nám věřit a pomoct nám ty boty vyvinout. Možná během roku v nich budete moct běžet závod.
A co se dělo do té doby?
Naši konkurenti se podivovali nad tím, že atleta podepíšeme, a pak mu dovolíme běhat v botách jiné značky. Jenže všechno je o atletovi. Když můžou běžet líp v jiných botách a my jim takové boty nemůžeme dát, nemůžeme jim stát v cestě. Ale uděláme všechno pro to, abychom jim v co nejkratší době dodali boty, které udělají rozdíl. A to se teď přesně děje. V posledním roce a půl jsme se hodně posunuli a už téměř neexistuje distance, pro kterou bychom nebyli schopni náš produkt vyrobit.
Líbí se mi vaše tvrzení, že vy atlety neplatíte jako jejich sponzoři, ale považujete je za své partnery. Jak konkrétně vám pomáhají při vývoji?
Legrační na tom je, že my je prostě potřebujeme. Já jsem v minulosti sám zažil, jaké to je, když na feedback nebyl prostor. My považujeme feedback od atletů za velmi cenný. Máme vědu, laboratoř, stroje, designéry, vývojáře. To všechno je fajn. Ale nic z toho by nemělo význam bez těch, co v těch botách opravdu běhají. Proto věřím, že i v budoucnu budeme pokračovat v úzké spolupráci s atlety. A stejně jsme na tom například i v tenise.
Přijde mi, že jde trochu o životní styl, je to tak?
Ano, myslím, že je to větší než atleti a sport a výkonnost. Je to o filozofii života, jak se na něj díváte. Chceme vytvořit kulturu, běžeckou kulturu. Věříme, že i když neběháte dnes, ale líbí se vám ty hodnoty, tak se připojíte. Možná začnete běhat, možná se stanete fanouškem, nebo se možná stanete zaměstnancem.
Zároveň s ostatními společnostmi vyrábíte takzvané superboty, které využívají především elitní atleti ve snaze posouvat rekordy. Jak vidíte jejich vývoj?
Změna směrem k superbotám proběhla rychle. My musíme být hlavně opatrní, aby naši atleti netrpěli zraněními. Všichni vidíme, že můžou víc trénovat, že můžou běhat rychleji. A to si nakonec vybere svou daň. Atletům hrozí přetrénování, mohou mít záněty, natržené svaly, achilovky. My chceme být velmi opatrní, abychom atletům dodávali ty nejlepší boty nejenom pro závody v den, kdy mají své šampionáty, ale i pro trénink. Jde o to, aby se mohli dobře připravit, ale ne přetrénovat. Je naše povinnost tohle atletům poskytnout. Nemůžeme jim říct: Musíte nosit tyhle boty, kdyby hrozilo, že se jich během pěti let osmdesát procent zraní.
