Uběhnout nemožné! Csipi dvakrát zdolal legendární Okruh

V roce 2013 vytvořili dva maďarští běžci, László Csányi a András Erdei, dnes již legendární trasu, která spojuje nejkrásnější a nejtěžší části pohoří Börzsöny do jediného závodu. Okruh dlouhý 152 kilometrů zahrnuje 7 100 výškových metrů – vede přes strmé kopce, spoustu skal a balvanů, potoky i ostré seběhy. Na zdolání toho všeho navíc mají běžci jen 30hodinový limit.v

Tahle trasa je brutálně obtížná. A přestože je trasa otevřená komukoli a kdykoli, vzhledem k její náročnosti je pro účast na ní stanovena jediná podmínka: nejprve musíš absolvovat jeden z určených kvalifikačních závodů. Není tedy divu, že celkový počet úspěšných účastníků za posledních 10 let činí pouhých 102 běžců. A počet přemožitelů dvojnásobného Okruhu je nulový, protože většina lidí to považovala za nesplnitelný úkol. Dokud...

Krisztián Takács alias Csipi je dnes v běžeckém světě známý pro své neuvěřitelné odhodlání a nadlidské výkony. S běháním začal před 14 roky v jeho 35 letech. Běhá přitom stále delší a delší vzdálenosti, díky čemuž jeho úspěchy upoutaly velkou pozornost. Přesto ale běh zůstává jen jeho koníčkem, pracuje totiž jako automechanik.

Chceš vidět důkaz jeho výjimečnosti? Na jaře například dojel na kole z Budapešti na start závodu Ultrabalaton v Balatonfüredu (přibližně 130 km), oddechl si, pak uběhl 210 kilometrů dlouhý okruh kolem jezera, aby pak znovu nasedl na kolo a vrátil se na něm do hlavního města...

Pak se 23. října na oficiálních stránkách Okruhu objevila Csipiho značka, ale tentokrát se nevydal na jedno kolo, které absolvoval už mnohokrát předtím, ale naplánoval si dvojitou dávku!

Do října letošního roku jsi Okruh absolvoval 14krát, čímž ses stal běžcem s největším počtem účastí... Jak tě napadlo absolvovat ho dvakrát za sebou?

Rád bych zdůraznil, že i jeden Okruh je sám o sobě velmi náročný! Nikdo by si neměl myslet, že je jeho absolvování snadné a nudné. Trať se mi obzvlášť líbí a jsem milovníkem scenérie Börzsö. Pokud však něco děláš soustavně, dříve nebo později se v tom chceš zlepšit, chceš jít dál... Pokud tedy chodíš vždy jedno kolo stejné trati, jednou budeš chtít jít dvě.

To se stalo i mně. Samozřejmě jsem si nejdřív říkal, že dvě kola jsou nemožná, ale pak jsem čím dál víc přemýšlel o tom, co když to nemožné není. To bylo asi před 3 až 4 lety.

A nemožné nemusí být nutně těch 304 km a 14 000 m převýšení za 60 hodin, ale největší potíž je v tom, že pravidla vyžadují uběhnout 152 km a 7 100 m převýšení pokaždé za 30 hodin! Jinými slovy: nemůžeš absolvovat dvojitý Okruh tak, že se první polovinu zmáčkneš a na druhé kolo si necháš více času, protože ti z první poloviny zbyde. Musíš absolvovat dvě samostatná kola, ve stejném vyrovnaném čase, jedno po druhém!

Jednou jsi řekl, že tě nemotivuje závodění s časem, ale výkon a vzdálenost...

Ano, to je do jisté míry pravda, i když situace je jiná. Letos v září jsem chtěl dát maratonskou vzdálenost do tří hodin, takže čas se stal důležitým. Ale u dvojitého Okruhu bylo cílem spíše dokázat, že nemožné je možné.

Jak ses na to připravoval?

Neabsolvoval jsem žádný specifický trénink, ale dělal jsem to, co vždycky: běhání je můj koníček, zejména dlouhé vzdálenosti a náročné terény... To, že jsem neměl konkrétní tréninkový cíl, samozřejmě neznamenalo, že jsem neběhal průběžně. Absolvoval jsem téměř 100 běhů nad 100 km a asi 20 běhů nad 200 km, takže jsem si vytvořil určitou rutinu. Pak už jsem jen cítil, že mám zázemí na to, abych to zaběhl dvakrát.

Co bylo tím signálem, kdy sis řekl, že jsi připraven?

Myslím, že byly tři základní kameny, na kterých jsem postavil svou sebedůvěru. Prvním z nich byl slavný Ultrabalaton. Druhým byl můj dobrý výkon na závodě Malopolska Ultra-Trail v Polsku, který měří 250 kilometrů a zahrnuje 14 000 výškových metrů. Třetím základním kamenem byl závod Börzsöny Volcano Tour (43 km/2200 m), který jsem absolvoval loni v prosinci ve velmi náročných podmínkách.

Bylo ti špatně, nebo je tvé tělo na takovou míru námahy natolik zvyklé, že jsi v pohodě?

Při bězích na 100 až 200 kilometrů jsem dříve také hodně trpěl. Takže asi po 50 až 60 dálkových bězích jsem se začal vědomě věnovat výživě, tomu, co funguje a co ne. Vyvodil jsem závěr, že správně a efektivně může fungovat pouze moderní sportovní výživa, a to jen tehdy, pokud ji dodáváš tělu s inženýrskou přesností a podle plánu! Ale to nestačí, musíš najít ten správný gel a další doplňky pro sebe i svoje tělo.

Při tom samozřejmě platí, že na trase jíš tak, abys měl něco pevného v žaludku, abys měl něco v ústech, ale nesmí toho být příliš mnoho! Když se budu držet těchto zásad, vydržím běžet téměř donekonečna...

Stejně jsem postupoval i při Dvoj-okruhu. Během 60 hodin jsem snědl asi 30 želatinových bonbonů a vypil asi dvě kila izoprášku, který jsem do toho zamíchal. Kromě toho jsem snědl jen malé množství normálního jídla: půl talíře polévky, tři hrsti sušenek, 10 deka salámu a kousek čokolády...

Klíčem k úspěchu je tedy nezatěžovat žaludek a dávkovat si jídlo s ohledem na množství přijatých kalorií – i při plánovaných jídlech jsem měl na konci stále deficit asi 6000 kcal!

Jak se ti dařilo udržovat si koncentraci a motivaci po tak dlouhou dobu?

To asi moje nejsilnější stránka! Když něco začnu, není možné, abych nedokončil. Když mě napadne to vzdát, říkám si, že kvůli tomu jsem dneska nevstával z postele, kvůli tomu jsem nezačal! Ať přijde cokoli, jdu do toho naplno. Samozřejmě se na to musím soustředit, ale dokážu vypnout rušivé myšlenky a myslet na konec, na úspěch! Mnoho lidí na to při dokončování zapomíná, když čelí problémům... já ne.

Okruh jsi mnohokrát absolvoval sám, ale teď jsi měl pomocníky, že?

Ano, a měl jsem super pomocníky! Samozřejmě jsem nemohl očekávat, že někdo bude na horách 60 hodin jen kvůli mně, takže na každý Okruh jsem měl samostatný tým. Na prvním mi pomáhal můj nejlepší kamarád a přítelkyně, na druhý přišli zástupci značky On, která je partnerem přes boty, a ambasadoři trailového běhu, které podporuje. Čekali každých 10-20 kilometrů, kde mohli zrovna vjet na trasu.

Když už se bavíme o botách: bylo pro mě docela překvapivé, že ses na divoký a náročný trail vydal v běžeckých botách určených na asfalt! Navíc v modelu On Cloudeclipse, který ještě nebyl na pultech, takže chyběly uživatelské zkušenosti a zpětná vazba k těmto botám.

Opět jde o mou rutinu a zkušenost, kdy si botu vezmu do ruky nebo vyzkouším, téměř dokonale poznám, jestli mi bude vyhovovat. Tak jsem si vybral model On Cloudeclipse. Navíc jsem v minulosti naběhal v botách On mnoho kilometrů, například na Ultrabalatonu, a nikdy jsem nebyl zklamaný!

Mimochodem, asi 90 % času běhám v silničních botách, protože vnitřní konstrukce, materiály, ergonomie a šití trailových bot, a to říkám bez ohledu na značku, jsou takové, že mi začínají být nepohodlné už na 100 kilometrech, zatímco ty asfaltové jsou mnohem pohodlnější!

Myslím, že na 200 až 300 kilometrech běhu člověk ztratí mnohem méně tím, že má v botách menší přilnavost kvůli méně výraznému vzorku podrážky, než tím, že nemůže normálně běhat kvůli puchýřům, problémům s nehty, bolestem nohou, které se tu a tam objeví! Navíc vždycky běhám s holemi, takže jimi mohu kompenzovat menší stabilitu.

Na dvojitém Okruhu došlo k výměně bot, ale ta byla předem naplánovaná, protože na jedné části trasy je hodně brodění v potoce, takže další části jsem mohl absolvovat v suchých botách.

Dvoj-Okruh jsi dokončil za 59 hodin a 17 minut. Kolik času jsi během této doby strávil odpočinkem?

Moje hodinky ukazovaly 8 hodin stání, což asi není pravda, protože většinu strmých a pomalých stoupání počítaly jako stání. Co byly skutečné prostoje, tak 2 hodiny a 5 minut mezi dvěma Okruhy, ale to bylo jen kvůli dodržení pravidel – při předběžné registraci musíš uvést čas startu, abys mohl Okruh dokončit, a pak už se od něj nemůžeš odchýlit, a já jsem první kolo dokončil o něco dříve. Zbytek odpočinkového času byly spíš krátké technické zastávky...

Můžeš popsat pocit, který jsi měl, když jsi ve druhém Okruhu zaběhl vyrovnaný čas? Jaký je to pocit dokončit nemožné?

Až do posledních 30 kilometrů jsem se cítil opravdu dobře, a to jak psychicky, tak fyzicky. Ale od té chvíle se to rozjelo, přitom musíš vědět, že těch posledních 30 kilometrů na Okruhu je 8 hodin běhu, protože zahrnuje ty nejtěžší úseky.

Posledních sedm kilometrů velmi kamenitého seběhu bylo čisté utrpení a hodně to bolelo. Čekali na mě kamarádi, spoluběžci, pomocníci a dobrá konverzace, ale nedokázal jsem se soustředit na to, že jsem si splnil svůj sen.

Až druhý den jsem si začal uvědomovat, že jsem dokázal něco, co mají v této zemi šanci udělat možná čtyři lidé, a já to dokázal jako první!

Mohl ses druhý den postavit na nohy?

Jasně! Samozřejmě jsem cítil velkou bolest svalů v nohách a celkovou slabost, ale nebylo mi špatně. Stejně jako většinu dní byla únava výraznější druhý a třetí den, ale celkově jsem byl v pořádku.

Do jaké míry se považuješ za vzor?

Nemám rád termín vzor. Žádný vzor nemám a ani jím být nechci, protože to, co jsem dělal a dělám, nelze považovat za příklad k následování. Každý člověk je prostě jiný a přináší si s sebou ze svého života něco jiného, na co nelze aplikovat totéž, co dělají ostatní.

Ale bez ohledu na to lze určité mé vlastnosti následovat. Vytrvalost, houževnatost nebo odhodlání. Věřit v sebe a neposlouchat negativní hlasy zvenčí! To si lze osvojit a aplikovat...

Měl jsi někdy pocit, že už máš běhání dost?

Nikdy! Samozřejmě jsem zažil chvíle, kdy cestou z práce lilo jako z konve a mně se nechtělo běhat. Ale od té doby, co jsem začal před 14 lety běhat, jsem nikdy nevynechal mezi běhy více než 72 hodin. Vždy jsem uběhl tolik, kolik jsem si předsevzal. I když jsem byl nemocný, i když jsem byl na dovolené, i když jsem měl osobní problém... Vždy!